Bratr a sestra bydleli v domě s více pokoji, než potřebovali. Každé ráno sestra uklízela a každé odpoledne bratr četl. Byli šťastní. Jedno úterý bratr uslyšel zvuk z zadní chodby a zavřel dveře. Neprobírali to. Večeřeli v kuchyni místo v jídelně. Ve středu sestra slyšela stejný zvuk z knihovny. Zavřela i ty dveře. Bratr přesunul knihy do ložnice. Neprobírali to. V pátek už bydleli ve dvou pokojích. Zbytek domu byl za zavřenými dveřmi a ani jeden z nich neviděl, co je na druhé straně. V sobotu bratr řekl, že bychom měli odejít. Sestra se ptala kam. Řekl kamkoliv. Vzala do ruky pletení. Nic nechytil. Vyšli předními dveřmi, zamkli je za sebou a hodili klíč do odpadu, aby za nimi nikdo nešel. Nikdy neřekli, co slyšeli. Když se jich zeptali, řekli, že dům je v pořádku. Řekli, že prostě dávají přednost bydlení někde menšímu.